Jdi na obsah Jdi na menu
 


Má šanci každý ?!

article preview

Má šanci každý?!
 

Každý z nás se narodí do světa, který mu již na startu dává nerovné podmínky, se kterými se musí ve svém životě poprat a buď ho položí na lopatky anebo vstane jako fénix z popela a bude ještě silnější. Ale dost filozofického úvodu, ale raději trochu osobněji.

Nechávám si říkat Andy, je mi 27 let a mám dvě děti a manžela. Mnoho lidí by si řeklo, že to je idyla, ale zdání může klamat.

Když jsem byla malá rozvedli se mi rodiče a já ve své hlavě nemám žádnou vzpomínku na dobu, kdy jsme byli všichni pohromadě. Bydlela jsem s mojí mamkou, babičkou a dědou. Můj táta mě vídal vždy po 14 dnech o víkendu. Nebyl to špatný život, ale zároveň jsme si nemohli nijak vyskakovat. Pamatuji si, že jsme se snažili šetřit každou korunu a často jsem se setkávala s tím, že se řešilo, které boty si mohu koupit do školy a které jsou už moc drahé. Na většinu nákupů oblečení a dalších věcí jsme chodili na tržnici, do různých obchůdků s levným zbožím a tak podobně. Moje mamka se snažila dávat peníze stranou, jak to jen šlo, ale šlo se tak nějak od nuly k nule. Nejvíc jsem to začala vnímat, když jsem chodila do školy. Že moje oblečení není takové jako mých spolužáků, že si nemohu dovolit to co oni. Jedna moje „kamarádka“ každé Vánoce řešila, kolik tisíc stálo její nové oblečení, to že mají počítač a další věci …. a já viděla, že za cenu jedněch jejich kalhot mám polovinu svého oblečení, co mám ve skříni. Samozřejmě tenhle rozdíl viděli i moji spolužáci ve škole a uměli jej proti mně použít, ale to je možná zase na jiné vyprávění.

Jen co jsem se dostala do věku, kdy jsem mohla začít vydělávat peníze, okamžitě jsem se začala shánět po brigádě, kterou bych zvládala zároveň se školou. Postupně jsem to dotáhla do stavu, že jsem měla i 3 různé brigády najednou. V průběhu školního roku jsem do práce chodila buď po škole anebo o víkendu. Když byly prázdniny tak jsem celé dny trávila v práci, jelikož jsem si brala klidně 12hodinové směny, takže jsem ráno do práce odjížděla a klidně až za tmy vracela.  A proč? No třeba proto, abych si mohla pořídit notebook, na kterém bych mohla dělat úkoly do školy. Také proto, abych ulevila svojí mamce, která v průběhu života za mě měla mnoho výdajů.
Po střední škole, která také byla plna různých karambolů, jsem nastoupila na vysokou školu. V průběhu studia to vypadalo stejně, jako když jsem chodila na školu střední …. Škola… Práce…. Škola…. Praxe…..
Ale netrvalo to tak dlouho. V průběhu studia jsem otěhotněla. Začala jsem řešit, jak to bude dál, jen jsem věděla, že to nechci vzdát, jelikož od dětství jsem se naučila, že nic nedostanu zadarmo. A vysokou školu jsem vystudovala s již skoro 2letou dcerou.  Tohle zní krásně, ale každá mince má dvě strany. Jelikož jsem vždy byla jen brigádník a nesplnila jsem limit odpracovaných dní, najednou jsem zjistila, že nemám nárok na mateřskou. Musela jsem hned po narození malé nastoupit na rodičák, který měl tu nejnižší hodnotu cca 4000,-, na nic jiného jsme neměli nárok. Na jednu stranu to byl velký šok a já se opět vrátila do svého dětství, kdy vše se muselo počítat, kontrolovat … prostě žít od nuly k nule.

Teď asi přichází na řadu to hlavní …. Má šanci opravdu každý? ….. Jednoznačně MÁ!

Nezáleží na tom, jestli jste hubení anebo silní, jestli bohatí anebo chudí, velcí nebo malý …. Jediné, na čem záleží je naše odhodlání. Odhodlání změnit to, co se nám v životě doposud stalo, a říct si, že takhle už to dál nechceme a nastavit si ten směr jaký chceme!!!
Jsem máma dvou dětí a vím, že chci, aby si vážili peněz a svobody, ale zároveň nechci, aby museli v obchodě řešit, zda si můžou vzít ještě jednu čokoládu. Stejně tak chci mít finanční jistotu a nebát se toho, že zítra mi v práci řeknou již nechoďte, nemáme pro vás místo. A ruku v ruce s finanční jistotou chci rozhodovat o svém čase, který není nekonečný, ale naopak je velmi omezený, a rozhodovat se, kdy pracuji a kdy ne.


Andy.

 
 

Rezervace


Statistiky

Online: 1
Celkem: 3093
Měsíc: 523
Den: 5