Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje studium na vysoké škole ve 40ti letech

article preview

Ve chvíli, kdy se mi ustálil život do zaběhnutých kolejí a všechno to špatné bylo skoro pryč, jsem si řekla, že bych se měla posunout zase někam dál. Jako máma puberťáku jsem byla potřeba ve chvíli, kdy měli hlad nebo potřebovali kapesné, takže se mi zdálo, že mám hodně volného času. Přemýšlela jsem, jak ho využít a napadlo mě studium na vysoké škole. Řekla jsem si proč ne, po střední jsem chtěla jít na vysokou, ale zase na druhou stranu od maturity uteklo víc jak 20 let. Každopádně potřebovala jsem něco změnit, prostředí, lidi okolo sebe, přijít na jiné myšlenky, protože to období, které jsem měla za sebou mi vzalo spoustu elánu do života. Tak jsem ho chtěla hledat jinde.

Podala jsem si přihlášku na dálkové studium na Univerzitě Hradec Králové na obor Informační management. Asi se ptáte, proč tenhle obor, ale vždycky jsem vítala každý pokrok dnešní moderní doby. Ve svém věku jsem se počítačů nebála a naučila se používat jakýkoliv software a na počítači si udělala cokoliv jsem potřebovala. Dokonce jsem si vytvořila bez jakýchkoliv znalostí jen s použitím Googlu a systémem „pokus-omyl“ vlastní webové stránky. Ale je vám jasný kolik času mi to zabralo. Proto jsem se chtěla tyhle věci naučit, abych zefektivnila svůj čas.

Takže přihláška byla podána a čekaly mě přijímací zkoušky z matematiky. Matematika? To je ten předmět, co jsme měli na základní škole asi. Aha, to asi nebude úplně jednoduchý, no nic zkusím se na to nějak připravit. Je těžký se připravit na něco o čem nevíte vůbec nic. Já totiž studovala na střední Hotelové škole a ač je to v dnešní době trošku nepochopitelné, matematiku jsme měli pouze v prvním ročníku, a to ještě jen opakování učiva základní školy. Vždycky jsem říkala, že z matematiky mně k životu stačí umět sčítat, odčítat, násobit, dělit a trojčlenku. Teď už říkám, že tohle vám k životu úplně stačí pokud ovšem nechcete studovat na vysoké škole.

Když mi přišlo rozhodnutí o tom, že jsem přijata, došlo mi, že brali každého, protože kdyby mi k přijímačkám místo testu za matematiky dali třeba japonštinu, tak by to dopadlo úplně stejně. Nevěděla jsem vůbec nic. Ale stala jsem se studentem vysoké školy, i když ve svém věku už bez statutu studenta. Ačkoli to bylo dálkové studium, takže studium při práci, byla jsem v našem ročníku nejstarší student, i přesto jsem tam potkala bezvadné tři lidi, se kterými bylo studium tisíckrát snazší. Výuku jsme měli v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne jednou za 14 dní. V každý ten den jeden předmět. Jako první mě čekal šesti hodinový blok matematiky. Po dvou hodinách se mi chtělo brečet. Vůbec jsem netušila, kam zmizely z matematiky čísla a proč je nahradily písmenka. Došlo mi, že jestli chci postoupit do dalšího semestru, nezbývá mi nic jiného než se tu matematiku naučit. Matematika bývá takovým měřítkem, jestli máte na to studovat na vysoké škole nebo ne, úspěšnost tady je velmi nízká a redukuje počet studentů, kteří se objeví i v dalším semestru. Sehnala jsem si učitelku matematiky, mimochodem naprosto úžasnou učitelku, která měla trpělivost mě učit derivace, integrály, limity a další nesmysly, i přesto, že jsem neuměla ani krátit zlomky. I když tomu málokdo věřil, zkoušku jsem zvládla, sice na potřetí, ale to D zapsané v indexu pro mě mělo stejnou hodnotu jako A. Úspěšně jsem zvládla i dalších 5 zkoušek a těšila se do semestru druhého. Tento semestr už citelně zasáhla doba koronavirová a já měla problémy přimět sama sebe, tento semestr dokončit. Kupodivu se to povedlo a dalších šest zkoušek bylo za mnou.

No a začal semestr třetí, po letní pauze, zase zaútočil koronavirus a nám rovnou oznámili, že „dálkaři“ budou studovat pouze distančně. Jak probíhá taková výuka dálkových studentů? Dostanete materiály ke studiu, v době plánované výuky (našeho šesti hodinového bloku) vám učitel přes teamsy stručně sdělí, kde najdete učivo, co se máte naučit, z čeho bude zkouška a „prolítne“ s vámi svoje prezentace, po cca dvou hodinách přenos končí a vy máte prostor se jít učit.

No a přesně tady tkví ten problém, neumím se k samostudiu přimět, chybí mi kontakt s mými spolužáky, se školou prostě to jiné prostředí, za kterým jsem šla. Když nad tím přemýšlím, co mi to studium dá, tak mě už vůbec nic nenapadá. Jiní lidé, jiné prostředí? To se nekoná, studium probíhá doma v obýváku. Získané vědomosti? Možná hrstka informací, které někdy v budoucnu použiju, ale spíš jen teorie k něčemu, co nikdy nevyužiju nebo už jsem se za ten svůj život naučila sama. Lepší pracovní zařazení? Pracuji na pozici, kde je potřeba za normální situace vysokoškolský titul, já si tu pozici získala svými vědomostmi a praxí, takže vysokou školu po mně už nikdo nechce. Titul? To je asi jediné, co bych si z té školy odnesla, ale zase na druhou stranu, a teď nechci nikoho urazit, titul může mít v dnešní době, kdejaký blbec. Protože důležitější, než titul jsou právě ty vědomosti.

Takže závěrem jsem došla k tomu, že vlastně jenom ztrácím čas, něčím, co mi v budoucnu nic nepřinese. A jediné, co mě teď drží ještě v té škole, je moje vlastnost, že se neumím vzdát. Chtěla jsem sama sobě dokázat, že to zvládnu a když to teď vzdám, tak nezjistím, jestli bych to zavládla nebo ne. Tahle věc mě trápí nejvíc. Bude to asi tím, že jsem v životě musela spoustu věcí zvládnout sama, ne proto, že bych si vždycky chtěla něco dokazovat, ale prostě jsem musela. Bojím se teď akorát toho, že zklamu sebe sama. 

Dokázali byste překonat vlastní ego a vzdali byste něco takového jenom proto, že vám selský rozum říká, vzdej to?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

Rezervace


Statistiky

Online: 1
Celkem: 1325
Měsíc: 526
Den: 20