Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhodnutí

article preview

Ve chvíli, kdy už dosáhneme určitého věku, kdy přestáváme být zodpovědní jen sami za sebe, ale začne i zodpovědnost za celou naši rodinu, většinou se ocitneme v „krysím závodě“, ze kterého se těžko vystupuje. To, co nás ráno donutí vstát z postele je myšlenka, že MUSÍME do práce, protože MUSÍME zaplatit všechny naše závazky (nájem, energie, telefon, školu v přírodě, nové kolo, samozřejmě jídlo, nějakou tu dovolenou, případně splátky hypotéky nebo půjček).

Měla jsem to stejně. Po základní škole jsem se rozhodovala, tak jako každý, kam jít dál studovat. Tenkrát byla základní škola jen na osm let, takže mně bylo 14 a měla jsem se rozhodnout, jak bude můj život vypadat. Rozhodla jsem se pro studium na Hotelové škole cestovní ruch. Všichni mi to schvalovali, protože přeci jíst a cestovat se bude pořád. No a v dnešní době, to je jedno z nejvíce pandemií zasažených odvětví ekonomiky. Byla jsem trochu rebel ve škole, ale chtěla jsem od života víc než jen chodit do práce každý den až do šedesáti. No, ale ono to všechno není tak jednoduché, jak se v tomhle věku zdá. Úspěšně jsem dokončila střední školu a co teď dál … Chtěla jsem vlastní hotel, přesně jsem viděla, jak vypadá, prostě jsem si ho vysnila. Bohužel jsem se nenarodila se zlatou lžičkou v puse, ani nezdědila milióny. Takže kapitál žádný, vidina toho, že by mě snad banka v roce 1997 v mých 18 letech půjčila byla nulová. Tak jsem svůj sen musela uložit někde hluboko, a tak jak po nás chce systém, jsem začala hledat práci. Bylo mi 19 let a začal můj „krysí závod“. Zanedlouho poté jsem se vdala a postupně se mi narodily dvě úžasné děti. Dvacet let můj život vypadal asi tak jako každý druhý. Každý den do práce, počítat, jak vše zaplatit, pokusit se našetřit alespoň pár korun na dovolenou, do toho nějaké splátky půjček, a to vše pořád dokola. Neříkám, že jsem měla úplně špatný život, ale nebyl takový, jaký jsem ho chtěla. Po šestnácti letech manželství jsem se rozvedla. Zůstala jsem sama se svými dětmi. Ale samozřejmě zůstaly i ty závazky a splátky. Tenkrát jsem si řekla, že tohle nevzdám. Našla jsem si dalších několik zaměstnání ke svému hlavnímu příjmu, splatila všechny dluhy a po pěti letech jsem si mohla říct, jo teď se mám konečně dobře, dokonce jsem si řekla, že bych si mohla dodělat vysokou školu, jen tak pro rozšíření obzorů. Ale k tomu abych se měla skvěle mi chyběla jedna věc, ČASOVÁ SVOBODA. To je můj největší sen. Neměla jsem ani ponětí, jak tohle získat, ale nehodlala jsem to vzdát. Nakonec jsem zjistila, že ani ve 40 letech není pozdě začít s čímkoliv novým, co vám na první pohled připadá neskutečně složitý, ale pak zjistíte, že je to přesně to, co jste hledali.

Možná jsem měla štěstí, možná jsem jen tak dlouho hledala až jsem konečně narazila na příležitost něco změnit a udělala asi ten nejtěžší krok. ROZHODLA JSEM SE. Protože mi došlo, že když nic neudělám, tak se samo nic nezmění a mám nejvyšší čas splnit si svůj sen.

(Šárka, 42 let)

 
 

Rezervace


Statistiky

Online: 1
Celkem: 4816
Měsíc: 605
Den: 14